V uličkách pařížského Montmartru řádí sériový vrah. Oběťmi jsou ženy, které spolu kromě barvy vlasů a nadprůměrné výšky nemají nic společného. Vrah je v noci přepadne, rozřezá jim šaty a zabije je, aniž by je oloupil. Ani po několika měsících vyšetřování není komisař Maigret blíže k dopadení sériového vraha a oběti stále přibývají, už je jich pět. Proto se detektiv rozhodne na vraha nachystat léčku. Pokusí se vraha přes novináře nalákat tím, že zatkne podezřelého muže, který je ve skutečnosti jeden z policistů. Myslí si, že velmi brzy udeří znovu, protože si nenechá líbit, že si někdo bere jeho „zásluhy". Do nočních ulic vypustí pár volavek, které mají zabijáka nalákat. Přestože jsou všichni v pohotovosti, vrah znovu udeří. Napadenou ženu – volavku – nezabije, protože je vyrušen, a podaří se mu utéct. Jedinou stopou k vrahovi je kus tkaniny s knoflíkem, kterou mu utrhla napadená policistka z jeho saka z luxusní anglické látky. Podle vzorku z tkaniny si policie vytipuje podezřelého, bytového architekta Moncina, kterého Maigret vytáhne k výslechu doslova z postele, ale ten tvrdí, že svůj nedávno zničený oblek dal nějakému tulákovi. Maigret je přesvědčený, že vrahem je právě Moncin. Napadená policistka nedokáže Moncina s jistotou identifikovat. Moncinova matka nevěří, že by vrahem mohl být její milovaný syn, a chce ho okamžitě vidět. Maigret si všímá, že matka Moncina ovládá, a je přesvědčený, že se vraždami snaží prokázat svou sílu vůči matce a manželce.
