Dozvíme se, že největší předností socialistického soutěžení je kolektivní součinnost. Právě to odmítá pochopit mladý, tělesně vypracovaný montér. Podezírá své spolupracovníky, že ze žárlivosti přehlížejí jeho zásluhy. A dlouho mu trvá, než pochopí, že jedinec samotný nic nezmůže, že až kolektiv má potřebnou sílu - a tudíž i pravdu. Chlap jako hora dosvědčuje, že agitky, již silně nepřesvědčivé, navíc pramálo zábavné a bez charismatu, přečkaly celá 50. léta a úspěšně se přelily i do desetiletí následujícího.
